Zajímá mě, co lidé vyrábějí pro lidi, předměty, které mají nějakým způsobem „pečovat“ nebo chránit. Stejně tak mě přitahují věci, jejichž podstatou je člověka napodobovat. Vzniká tak paradox umělé tváře, která na sobě nese symbol péče, regenerace a krásy. V těchto objektech hledám hranici mezi člověkem a jeho náhradami, mezi skutečnou lidskostí a jejími simulacemi, mezi opravdovou péčí a jejím předstíráním.