Pokrok technologií v nás může vzbuzovat fascinaci ale také nejistotu. Nevíme, co bude za rok, za deset či padesát let. Můžeme se však pokusit žít v souznění s našimi novými realitami a uvědomit si, že základem každé umělé inteligence, každého robota a přístroje jsme právě my. Ráda bych věřila, že tato lidskost v našich výtvorech přežívá. Touto prací se snažím tuto symbiózu člověka a stroje zachytit. Ať už však máme názor jakýkoliv jedna věc se nemění: všichni někam míříme a autobusy mají občas zpoždění.